Tato část DWEBu měla být původně pouze jakýmsi doplněním zbývajících stran, ale protože mám z vojny spoustu fotek, získal jsem tam obrovské množství nových přátel a vůbec to byla celkem zajímavá zkušenost, rozhodl jsem se, že Vám prostřednictvím maskáčů, zelených mozků, zbraní, letadel a dalších rekvizit přiblížím život "obránců vlasti" trochu blíže. Takže vítejte ve virtuální armádě DWEBu.
Ale abych začal pěkně po pořádku. Všechno to začalo přijímačem v Olomouci, kde jsme všichni byli ještě vyplašené myši a tak nemám žádnou fotodokumentaci. Ze začátku to vypadalo dost drsně a někteří slabší jedinci končili v lepším případě na ošetřovně a v tom horším v blázinci. Časem ale někteří z nás přišli na to, že ignorováním řvoucích gum (guma=voják z povolání) se to dá docela snadno přežít, i když to výše zmiňované gumy přivádělo k nepříčetnosti, tak nám stačilo jen dobře znát své povinnosti a hlavně práva. V duchu ignorace tak uběhly 2 měsíce jako voda a já byl převelen do Náměště nad Oslavou-významného to letiště naší vlasti. Neměl jsem ani ponětí o tom, co budu s funkcí laborant dělat, ale nakonec jsem skončil jako starší pracovník štábu v kanceláři, čemuž jsem se ani moc nebránil. Za "vzorný" výkon služby jsem to časem dotáhl až na rotného, čímž jsem si zajistil absolutní pohodu pro zbytek mé vojenské služby (asi 7 měsíců) a protože se ze mě stával ostřílený mazák, tak jsem si mohl dovolit pořizovat značné množství fotografií i přímo na letišti.
Zde jsou některé ze strojů, které lze na naší obloze spatřit :
- Su 22 a Su 25 ve službách 32.zTL (32.základna taktického letectva Náměšť nad Oslavou)
- něco málo starších strojů z různých "zdrojů" (Delfín, Su 22, Sokol a Mi 24)
- bylo tam ale možno spatřit např. F 18 Hornet, Phantomy (i s padákem) a Tornada v barvách NATO i v barvách Německa
- a když nás hodné gumy vzaly na výlet na letecký den do Hradce Králové, tak jsme tam mimo jiné viděli i takovéto ukrajinské Migy 29 a když jsme byli ještě hodnější, tak jsme se podívali na pevnost Boudy
Jak jistě všichni víte, nejenom prací a zejména tou vojenskou, živ je člověk (natožpak naše letka) a tak bylo zapotřebí se odreagovat. Sem tam to byla nějaká ta sportovní aktivita, ale stále častějším místem našich návštěv se stávala malá hospůdka v Sedleci, ale protože pivo zde točené bylo nevalné chuti, tak jsme se velmi často obrátili ke svým zdrojům u Igora (náš věrný spolubojovník). Tam slavili svou "stovku" (sto dní do civilu) říjňáci (zde je pak jejich odchod civilu zdokumentovaný přímo uvnitř tajných prostor vedení základny). A když nebylo co slavit, tak jsme si jen tak popíjeli a užívali si armádní služby co hrdlo ráčí - jako např. Peťa a Gábina nebo Já a Petra. Po čase se nám však pivo omrzelo, a tak jsme vyrazili k nám do sklepa na vínko a zrovna jsme tam oslavili naši "stovku". Netrvalo dlouho a po pár poplaších jsme se s Igorem do civilu chystali i my (zbytek ledňáků chyběl)a s vojnou jsme se nadobro rozloučili v předvánočním Brně.
